na Blog.cz

Hned druhý den po návštěvě karlovarského festivalu jsme zavítali do Lokte, kde jsme měli na desátou hodinu dopolední domluvenou audienci na hradě. Prohlídka hradu byla s naším průvodcem vskutku zážitkem. Nejprve jsme mysleli, že průvodce je buď nalitý nebo na drogách. Po chvíli nás ale napadlo, že by mohl být místním divadelním ochotníkem, což by vysvětlovalo jeho zajímavý přednes. Tuto variantu jsme ale následně pozměnili a přikláníme se k tomu, že průvodce ochotníkem sice byl, ale každopádně nalitým;-) Následovala cesta z nádvoří na hradní věž. Nebylo to ale tak jednoduché. Podle pověsti prý ta dvojice, která na věž vyjde ruku v ruce a nahoře se třikrát políbí, zůstane už navěky spolu...No marná sláva, ač jsem se cestou po schodech na věž snažil vysmeknout z Kaččiný ruky sebevíc, nepovedlo se mi to...Po této události jsme pak s Kačkou navštívili hradní mučírnu s expozicí "útrpného práva". Jestli mi tím "někdo:-)" chtěl naznačit jistou souvislost s výše zmíněnou pověstí o hradní věži o doživotním soužití, ajajaj..:-)

Odpoledne jsme prošli město Loket křížem krážem a já se pokoukal, kde že jsem to trávil spoustu času mého dětství. Hlavně lanový houpací most přes řeku Ohři mě nezklamal a i přes zákaz houpání jsme si z něho udělali takovou měnší trampolínu a houpali se tak mohutně, až se o nás pokoušela mořská nemoc. Káťa si se mnou na tomto mostě ale bohužel nechtěla zahrát hru - kdo první trefí vodáka šiškou vyhrál, což je škoda. Bodování je následující: nohy=3body, hlava=5bodů a díra do lodi=10bodů. Pokračujme ale v putování Loktem. Hlavně i návštěva amfiteátru pod hradem byla moc hezká a proto odsud přinášíme několik fotografií. Zde jsme travou krmili i místní cizokrajné kozéééénky. U smrduté kóóóózy ze Sarakóóóózy, to byl ale puch! Poté jsme si sundali sluneční brýle a uviděli ceduli. Copak o to, ale na ní stálo, že je zakázáno kozy krmit...Asi jsou pak tlusté a nevejdou se do boudy;-) Večer zakončila návštěva hradní restaurace a kdo neviděl, neuvěří, jídla bylo tolik, že jsme si ho chtěli vzít do kapes "napotom", ale ono by to zelí s knedlíkama těma kapsama u kalhot asi stejně rychle prosáklo;-)

A zde přinášíme video s loketským hradním průvodcem, o kterém se píše v první části článku...

Sluhové lítali jako šílení, kilometry červených koberců se rozvíjely...A to vše jen proto, že do Karlových Varů, na místo dění filmového festivalu, dorazila delegace blátokačkovic blogu spolu s dalšími, jakými byli například Toník Banderas a Honzík Malkovich. Díky skvělému maskování (brýle od Vietnamců za 69,-) se nám šikovně podařilo vyhnout se nepozorovaně davu šílících fanoušků, kteří díky tomu obdivovali pouze výše zmíněné hollywoodské hvězdy. Prošli jsme se po červeném koberci, ale ještě předtím jsme šlápli do čerstvé blátivé kaluže, čímž jsme na hvězdném koberci zanechali jako jediní nesmazatelnou bláto-kačkovic stopu velikosti 39 a 45.

Dále následovala procházka hlavní karlovarskou třídou, přes kolonády, až k hotelu Pupp, u kterého stálo mnoho nadšených fanoušků, kteří nás strhnuli, takže jsme tam stáli s nimi a čekali....ale na koho, to nikdo nevěděl...Prošel tam pouze Menzel, Bartoška a Havel...zkrátka nikdo koho bychom mohli znát z Machova a okolí. Následovala cesta zubačkou na rozhlednu Dianu, kterou nám zpříjemnila početná skupina iránských kluků a jejich vousatých otců, kteří nám vehementně tvrdili, že v těch igelitkách mají pouze šišku salámu a budík. Poté, co se zavřely dveře v kabince, iránské děti začali poslouchat mp3 modlitby z mobilů a začali se nápadně ošívat. Na klidu nám nedodalo ani to, že technický stav zubačky byl stejný jako si ho pamatuji před 20ti lety, jen té rzi trochu přibylo. Naštěstí vše dopadlo dobře a kde skončili ti iránci s budíky, tak to "ví-bůch"

Akorát nevíme, kde ten starej Mattoni stáčí tu svoji minerální vodu, protože místní minerální prameny mají vskutku netradiční chutě. Zjistili jsme, že pramen Karel IV. o teplotě 60°C chutná jako krev s příchutí železa, zatímco jiný pramen Eliška o teplotě 62°C chutná jako železo s příchutí krve. Tento "vlažný" pramen jsme si navíc natankovali do pet flašky, která se díky vysoké teplotě sama sešlápla. Tento nápad samosešlapávací flašky si necháme patentovat. Naštěstí to jistily karlovarské oplatky - vanilkové, oříškové, čokoládové a skořicové, které byly opravdu mňamózní. Pěšky jsme z Varů do Lokte jít nemuseli, protože nám CLKačku naštěstí neukradli, což je s podivem, když všude vedle nás parkovali pouze podružné značky, jako například Jaguar, Porsche, Lamborghini Gallardo, Masseratti či zbrusu nová Ferrari. Asi chudý kraj. Charašó? Večer jsme si zpříjemnili loketským domácím pivkem Florian, asi tak 23°, za ještě příjemnější cenu pouhých 50Kč/0,5l, zato prášky na spaní jsme pak již nepotřebovali...

Byli jsme tak blízko, že jsme Antonia mohli štípnout i do zadku....;-)

O tomto hvězdném páru, promenádujícím se po kolonádě, se nám podařilo zjistit pouze to, že přijeli kdesi z Ukrajiny, Ruska či Běloruska, soudě dle skvěle padnoucí šusťákové soupravy v kombinaci s koženými sandály doplněnými ponožkami.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sledujte nás i nadále a brzy se dozvíte i o našem putování městem Loket...