Zájezd s Italama do Ramsau byl fantastický. Krom svých znalostí italštiny v rozsahu - spagetti, ciao, Alfa Romeo a pizza - jsem si sebou vezl ještě dietní svačinu a jaterní čaj. Byla to paráda, i když funkce asistenta asistenta u skokanů není žádný med. A nemyslím jen celodenní stání na tribuně trenérů v -12°C. Už už to totiž vypadalo, že celé soustředění ztroskotá na jediné tužce, se kterou jsem měl zapisovat rychlosti a metry. Při dopoledním tréninku jsme totiž tužku úplně zapomněli a odpoledne jsme ji sice měli, ale nepsala. A bylo po funkci zapisovače. Dostal jsem tedy možnost uplatnit se jako kameraman, protože můj předchůdce točil když myslel že netočí a netočil když myslel že točí, čímž vznikly zajímavé filmové záběry země a zábradlí, ale to podstatné, tedy skoky, tam chyběly Ubytování jsme měli zajištěné v penzionu pro blázny. Ze 3 stálých obyvatel byli všichni nenormální. První babka si pořád povídala sama se sebou a říkala, že na chodbě je čarodějnice. Navíc určitě ještě pamatovala Rakousko-Uhersko. Druhý místní chlap byl prý majitel snad i Adidasu, ale vypadalo to, že se tím majitelem stal v léčebně Bohnice. A dotřetice paní majitelka byla imrvére v lihu, takže skvělá sestava. Důležité ale je, že jsme formu po svěťák naladili bezvadně, což Collo a Morasi dokázali již o tomto víkendu v Engelbergu svým 14., 16. a 28. místem.
" Kubo, na hraně to musíš poca di meglio zvednout, nebo se nedostaneme
přes kvalifikaci a to si pak můžeš jít rovnou na párek táááááámhle tím
směrem, chápeš??? "
Z tohoto soustředění byla dokonce v televizi odvysílána reportáž, na kterou se podívejte zde:
Zde hledá